PoS Zbýšov malé ohlédnutí

Není již pro nikoho žádnou novinkou, že ve Zbýšově končí provoz Pobytového střediska pro žadatele o azyl. Obyvatelé byli zvyklí, že autobus uprchlíky pravidelně přivážel, nikoliv odvážel. V těchto dnech, před ukončením provozu střediska, tomu tak je.

Názory obyvatel na příchod cizinců se v průběhu "historie" lišily, což je jev zcela běžný a přirozený. A ne jinak je tomu i dnes, při jejich odchodu. Pro něktré cizinci byli, a trvale zůstanou, "trnem v oku", jiní postupně zjistili, že jsou to lidé jako my všichni. Byť s jinými životními styly a tradicemi, ale s běžnými starostmi i radostmi. Jistě, i mezi cizinci se našli jednotlivci, kteří nebyli schopni respektovat pravidla korektního soužití. Ale čtete-li naše Ozvěny...

Život cizinců má ve Zbýšově skutečně již svoji histrorii. Vlastně pouze o jeden rok mladší než nedaleká obec Zastávka u Brna. Ministestvu vnitra poskytl část bývalé budovy Rosických uhelných dolů její nový majitel, Ing. Pavel Absolín, již v polovině r. 1992. Tehdy v naší zemi hledali pomoc občané bývalé Jugoslávie. Z původní domněnky, že se bude jednat o pomoc krátkodou, zůstali občané Bosny a Hercegoviny až do září r. 1995. V dubnu r. 1999 našli ve Zbýšově útočiště občané Kosova, které z vlastní země opět vyhnal válečný konflikt. V dubnu dalšího roku pobývali ve Zbýšově žadatelé o azyl, kteří neuspěli v tzv. I. stupni azylového řízení. S enormním nárůstem žadatelů v r. 2000 bylo nutné zajistit pro všechny ubytování, proto bylo 4. července ve Zbýšově zřízeno Pobytové středisko. Jeho kapacita byla 110 lůžek. Přesto byla období, kdy ve Zbýšově bylo ubytováno i 150 žadatelů.

A s kým jste se mohli v průběhu těchto let setkat? Pokud jste byli všímaví, kromě nejvíce zastoupených klientů ze země bývalého Sovětského Svazu, a již výše jmenované Bosny a Kosova, jste se u prodejních půltů mohli setkat s lidmi ze Srí Lanky, Etiopie, Bangladéže, Afghánistánu, Pákistáni, Indie, Pobřeží Slonoviny....Ale přece není nutné vyjmenovávat téměř všechny země světa. Stačí otevřít atlas.

Není divu, že tým zaměstnanců prožívá smutné období. Někteří z nás se možná diví, že se loučí s odjíždějícími klienty a mnohdy nemají daleko k slzám. Jen oni ví, že život s klienty byl vzájemným obohacením.

Autor: SL;