Balada o deliriu tremens

Další dopis od našeho utajeného pravidelného přispěvatele je věnován blížícím se Velikonočním svátkům:

Vážení spoluobčané,
po minulém, trochu ostřejším povídání o bordelu kolem nás, opět přicházím s malým příspěvkem. Nechci se omlouvat, protože nemám za co, a zlost mě stejně nepřešla, protože se nic nezměnilo. Snad až se v tom hnoji budeme máchat po kolena, snad nám to nějak dojde, nebo nožná dojde trpělivost ….. Nechci sobě ani Vám kazit jarní pohodu a přípravy na Velikonoční svátky. Doufám, že ženy již dávno pochopily, že „napucovaného“ interiéru si žádný z chlapů nevšímá, a že středem jejich zájmu až tak není už ani jejich pozadí. Zájem je o nabídku – co smlsnout a hlavně co vypít….

Je trochu smutné, že původní tradice a zvyky se z těchto svátků vytrácejí. Malovaná vejce a mašle na pletených vrbových žílách, nad kterými se kdysi chlapecká srdce tetelila, vytlačila vejce čokoládová, žvýkačky či hrst drobných. To v tom lepším případě. V tom horším, bohužel, často panák něčeho ostřejšího, deci vína a bůh ví čeho ještě. Věřte, že na bledé, „opalující se“ mladíky na různých mezích a chodnících nebývá hezký pohled. Spíše smutný. Netuším, jak mnohým asi ráno je, ale věřte, ta rána jim nezávidím. Myslím si, že všechno chce svůj čas. I seznamování se s alkoholem. Nabyli jste dojmu, že jsem odporný nekuřák a abstinent? Kdepak! Cigárka mi chutnají, a dobré víno, nebo domácí slivovička, k tomu moravská lidová ( nebo stačí i domácí uzené), mmm……..nikdy nepohrdnu. Ale mám na to věk.

Prosím, nedělejte z dětí předčasně muže, i když se tváří, že už jimi jsou, protože to následně velmi rychle může dopadnout až takto:

Balada o deliriu tremens

Do šera večera bílé kachlíky vrhají matné pablesky
a nemocniční cela vyhlíží tak nehezky, tak neintimně a neútulně,
že tesknota jak olověné břímě se vkrádá do duše.

Široce rozevřených očí dvojice, jež neklidně září z vyhublých, přepadlých kachektických tváří, jež tělo ještě ubožejší nese a celek v hrozném neklidu se třese,
jako když číšník sulc na talíři nese.
A široce rozevřených očí dvojice, vyvalených jak dvě vodnice,
vše chvěje se v hrozném tremoru, odzdola nahoru, od paty po zuby tisíci záškuby,
jakýpak orace - hladce a obrace.

Však zkušený lékař na první ráz by řek tu: „vida, to mrákotné zastření intelektu, jež funkce duševní brzdí a zastaví - delirantní představy.“

V tom slyš! Jak s vichřicí by závod měl, ke Karlštejnu jezdec uháněl.
A kdesi v koutku:“ťuky, ťuk….!“Ve víru křečí se zachvěl trup, aj, ze všech stran se průvod myší rojí!
Uprostřed čtyřstupy se v osmistupy rojí, napravo, vlevo příč vévodíc dvé bočnicí,
a vpředu jejich vůdce – myšák bílý!

A svižným pochodem za melodie skočné, těch myší tisíce svou defilírku počne.
Ram…tatatam…., tatatatam………..
Když skončí myší voj, zas jiné hnusné stvůry!
Z děr zemských vylézají housenky, štíři, můry,odporní chrobáci,
lepkaví slimáci, vyzáblých pakobylek stíny mátožné
a s rukama sepjatýma kudlanky nábožné.

A všechna ta zvěř po vyhublém těle vzhůru šplhá,
zuby a kusadly na bezvládné tělo se vrhá, chachachááá…
V ten ráz, jak pod čarovným proutkem všechna ta hnusota mizí,
když ozvou se tóny odněkud jakés cizí!

Zní kdesi v tajemnu, jak něžné jsou a luzné,
v tom ozve se volání odněkud hrůzné!!!
Nechť jiným výstrahou to končí,
ty povaho čunčí!!!

Přeji Vám všem veselé a pohodové Velikonoční svátky.

autor si přál zůstat v anonymitě